Umělá inteligence dnes umí z fotky bytu odklidit nepořádek, dokreslit, jak by prostor mohl vypadat po rekonstrukci, nebo vylepšit světlo tak, že z tmavého pokoje je najednou slunný ateliér. Makléři i samoprodejci si tím šetří čas a inzeráty opravdu hned vypadají líp. Otázkou je, jak moc líp oproti realitě…

U starších domů určených k rekonstrukci se dnes běžně smlouvá o desítky procent dolů z nabídkové ceny. Kupec totiž počítá s tím, že náklady na zateplení, novou střechu nebo výměnu zdroje tepla, které dřív z části zaplatil stát, teď zaplatí sám. A logicky si je odečte od ceny, kterou je ochotný za dům dát. Jinými slovy: co dřív platil stát, dnes platí prodávající – formou slevy. Realita, na kterou se dobře nekouká Samozřejmě, že tohle se špatně poslouchá, obzvlášť když jste v tom domě prožili třicet let a máte ho

Příležitostí pro malého developera není mnoho. Trh je přeplněný velkými hráči, zajímavé pozemky mizí rychle a byrokratická příprava projektu dokáže spolknout roky i nervy. Přesto se občas objeví nabídka, která má smysl a kterou by bylo škoda přehlédnout…

(Malé upozornění předem: to, co si za chvíli přečtete, vás pravděpodobně příliš nepotěší.) Existuje jedna jediná otázka, kterou si po třech měsících inzerce, šesti postupných zlevněních a více než dvaceti prohlídkách bez jediné konkrétní nabídky pokládá prakticky každý zoufalý prodávající nemovitosti: „Kde vlastně dělám chybu?”

(Upozornění: odpověď se vám nemusí líbit.) Existuje jedna otázka, kterou si majitelé neprodané nemovitosti kladou po třech měsících inzerce, po šestém snížení ceny a po dvacáté prohlídce bez výsledku: „Proč to nejde?“ Odpověď je téměř vždy stejná. A téměř vždy ji nikdo nechce slyšet.

Každý nájemce má ze zákona nárok na úroky z kauce. Bez výjimky, bez ohledu na to, co stojí nebo nestojí ve smlouvě. Ale kolik přesně? Právě v tom je zakopaný pes a spory kvůli téhle jedné větě z občanského zákoníku se řeší po celých Čechách.